#B Bechyně (okres Tábor)

 

Navštívené obce: Bechyně, Hvožďany

Povrch: lesní cesty 70%, asfalt 20%, peklo 10%

Stoupání: 158 m

Po více jak měsíční pauze jsem se konečně dostal zpět ke svému běhacímu projektu. Úplně jsem to nevymyslel s tou anketou, kde jsem vás nechal vybírat svojí následující destinaci, protože docela dlouho vedla obec Boletice. A v Boleticích je jeden panelák, dva rodinné domky, a to je všechno. Nevím, co bych o nich psal. Nicméně nakonec byly Boletice přehlasovány Bechyní a já jsem rád, protože k Bechyni mám docela osobní vztah.

Když se řekne Bechyně, většinu lidí asi napadne keramika nebo František Křižík. Mě osobně se jako první vybaví Bechyňská duha, unikátní obloukový most přes řeku Lužnici. Proč unikát? Protože přes něj jezdí vlak. Takových mostů jsou stovky. Ale tady, když jede vlak, tak se musí zastavit doprava v jednom směru na celém mostu. Ten most je už skoro sto let starý, a tak má svoje mouchy. Kdo zná film Gympl (nebo chodil do školy), určitě už něco slyšel o teplotní roztažnosti. A v době mé návštěvy bylo v Bechyni 32 stupňů ve stínu. No a most se prostě roztáhnul. Respektive to nebyl most, ale byly to koleje, které přes most vedou. A tak se stalo, že se koleje zkroutily a bechyňská lokálka nemohla projet do města. Výstražná železniční světla blikala, motoráček stál a nervózní řidiči dychtící se dostat přes most do Bechyně, stáli taky.

Stojící vlak a bezradní pracovníci železnic

Naštěstí jsem tam já nebyl ani autem, ani vlakem, ale pěšky. Proběhnul jsem přes most a pak skrz park, který je součástí lázní zaměřujících se na nemoci jako Parkinsonova choroba nebo revma (pokud máte nemocnou babičku, určitě jí pošlete do těchto lázní). O kousek dál se nachází Křižíkova vilová čtvrť. František Křižík byl český vynálezce a technik. V Bechyni se mu podařilo zprovoznit první elektrifikovanou dráhu v Rakousku-Uhersku. Vedla do blízkého Tábora právě přes výše zmíněný most. Kromě Křižíkovy elektrifikované dráhy a vilové čtvrti je v Bechyni i Křižíkova základní škola, tak moc ho tady měli rádi. Otázkou je, jak měl Křižík rád Bechyni, protože kvůli stavbě elektrifikované dráhy přišel na mizinu. 

Byly tam i hezčí vilky, ale u těch jsem nemohl vyfotit tu ceduli

Následně začala trasa mého běhu strmě klesat. Je to kvůli tomu, že jedna půlka města je na kopci (tam jsem začínal), a druhá dole u řeky Lužnice. Té spodní částí se říká Zářečí, je to tam fakt pěkné a stojí to za návštěvu. Když jsem tak klesal dolů k řece, říkal jsem si, že jsem si vybral vskutku skvělý den na běhání. Bylo fakt příšerné vedro. V půlce seběhu se mi naskytl nemilý pohled. Na zídce u silnice byla položena přejetá kočka. Až když jsem se k ní přiblížil, zjistil jsem, že tak úplně přejetá není. Jen tak si tam ležela, protože jí bylo stejné horko, jako mně. Když jsem se přiblížil s foťákem, líně zvedla hlavu, jen aby ji zase položila a dál hrála mrtvou.

*mňau*

Místo do Zářečí jsem odbočil do místní chatové osady Větrov a dále po žluté turistické značce směřoval do Hvožďan. Není to samostatná obec, ale místní část Bechyně. Těšil jsem se, že se podívám na náves a místní kostel. Jenže tohle nadšení mě velice brzy přešlo. Ze začátku jsem běžel lesem podél nějaké obory. Teplota rázem klesla (stromy udržují příjemnou teplotu), a i když to bylo dost do kopce, běželo se hezky. Jen do okamžiku, kdy mi Garminy oznámily, že jsem seběhl z trasy a měl pokračovat jinudy. Bylo mi to divné, protože jsem žádnou jinou cestu neviděl. Ale, co jsem neviděl já, to viděly mapy od Seznamu, když jsem si od stolu plánoval trasu. Takže takové poučení pro všechny, kteří by někdy chtěli vymýšlet podobnou blbost: Nevěřte mapám, když vám tvrdí, že někde existuje cesta. Protože neexistuje.

Najdi cestu

Tráva místy sahala přes metr vysoko, šlehala mě do nohou, k tomu se přidaly kopřivy a naprosto nezpevněný povrch, na kterém se mi každé tři metry zvrtávaly kotníky. Nakonec jsem v rámci zachování zdraví přešel do rychlochůze a modlil se, ať to brzy skončí. Když jsem po kilometru vyběhl na rozpálenou silnici, paradoxně jsem z toho byl nadšený. Z čeho jsem ale nebyl nadšený, tak to byl kostel ve Hvožďanech, z kterého se vyklubala nějaká pofidérní kaplička.

Kvůli tomuhle jsem si prošel peklem :(

Z Hvožďan (pátý kilometr mého běhu) už to naštěstí bylo jen lepší a lepší. Seběhl jsem podruhé dolů k řece Lužnici, zchladil ošlehané a popálené nohy v Lužnici a i když nemám rád studenou vodu, nakonec jsem do řeky vlezl celý a parádně se vykoupal. Nikde ani živáčka a navíc jsem našel krásné místo na koupačku i s vodníkem.

Dokonce nechyběly ani schůdky do vody!

Jen o pár metrů dál byly super nové apartmány. Trochu jsem pátral a vypátral, že se jedná o nějaké novostavby v rámci projektu Apartmány Lužnice. Pokud chcete vyrazit daleko od lidí, ale aby to nebylo na druhém konci republiky nebo světa, tak doporučuji (ceny jsem nezjišťoval).

Apartmány Lužnice

Následně jsem se napojil na naučnou stezku Na Onen Svět, která vede až zpátky do Bechyně. To byla zřejmě nejhezčí část celého výletu. Jestli znáte trasu Reuter runu (pro neběžce Svatojakubská cesta v Boršově nad Vltavou), tak bych to dal na srovnatelnou úroveň. A to tu Svatojakubskou cestu považuji za jednu z nejlepších v celých Jižních Čechách. Má to podobné prvky. Je to podél řeky, lesem, kolem skal a nechybí ani visuté lávky.

Možná by si zasloužila rekonstrukci, jedno prkno mi málem vystřelilo oko

Po návratu do Bechyně už mě čekala jen chuťovka na závěr v podobě schodů dole od řeky až nahoru ke klášteru. V tom úmorném vedru to byla fakt chuťovka, ale dal jsem to celé v běhu. Jen tep asi 180 a zpocený jak zvířátko. Celkem je to 226 schodů a nějací blázni to běhají jako závody (o těchto závodech jsem nikdy neslyšel a vzhledem k dataci článku k roku 2011 nevím, zda se ještě konají).

Nahoře to utahuje, už tam nejsou ty mezichodníčky

Nahoře na náměstí mě pak už jen čekala odměna. A teď musím udělat reklamu podniku, který se v těch místech nachází. Je to Cukrárna a Gelateria Veis. A mají tam výbornou italskou zmrzlinu a kafe a zákusky a tak vůbec. Byl jsem tam sice jen dvakrát, ale nemůžu vynachválit. A obsluha také milá. Pro mě to bylo osvěžení na závěr, až takové, že posledních 260 metrů, co mi chybělo do deseti kilometrů jsem už jenom šel.

Jahoda a citron

To je pro dnešek všechno a s dovolením si příští obec vyberu sám. Neboť začíná léto, já budu rozlítaný po republice a cena benzínu se šplhá k padesáti korunám. Takže asi prostě zavítám tam, kde to budu mít zrovna nejblíž. Anebo do Cehnice? :)