#C Cep (okres Jindřichův Hradec)

 

Navštívené obce: Cep, Majdalena, Chlum u Třeboně, Suchdol nad Lužnicí

Povrch: štěrk 80%, asfalt 20%

Stoupání: 45 m

Letní prázdniny jsou ideální příležitostí pro zvládnutí dalších pár lokací z české abecedy. Pro tentokrát vyšlo na řadu písmeno #C. Původně jsem chtěl s kamarádkou do Cehnice, jenže se mi tak trochu rozbilo auto, a tak jsem musel na výlet vyrazit vlakem. A v Cehnici prostě vlak nestaví.

Proto jsem i po doporučení kolegy z bývalé školy zvolil obec s podivným názvem Cep. Slovo "cep" v minulosti označovalo neurvalce nebo hulváta. Takže v Cepu to bylo asi dříve dost divoký. Dneska už není. Žijí tam necelé dvě stovky obyvatel. Zato rozlohou se Cep řadí k největším obcím kraje. Je dokonce větší než okresní města Strakonice a Český Krumlov. No, mně ta velká rozloha hrála do karet. Vždycky ten svůj běh začínám na katastru obce. A v katastru Cepu jsem opravdu začal i tentokrát. Že jsem za celou dobu potkal jeden jediný dům, na to už se historie neptá. Každopádně, Cep je nejzajímavější Cepskými pískovnami. Jsou to tři vodní plochy východně od vesnice. Jsou trochu nesmyslně označeny jako Cep, Cep I a Cep II. Já jsem začínal u Cepu I. Voda v Cepu I je zakalená, všude kolem jsou cedule se zákazem koupání a stále se zde očividně těží, vzhledem k přítomnosti těžké techniky.

 

Cep I - stále používán pro těžbu

Podle nápisu na ceduli patří pískovny společnosti Českomoravský štěrk - jednomu z největších producentů štěrkopísků v České republice. Těží (těžili?) například i v lomu Mořina, to je asi nejslavnější lom v České republice, je součástí Velké Ameriky a CHKO Českého krasu. V Cepu I to tedy na koupačku moc nevypadalo, a upřímně jsem byl trochu zklamaný. Náladu mi trochu spravil vojenský objekt, který se nacházel uprostřed lesa.

Bunkr 184/65/A-180 Z

Bylo to větší než klasický řopík, ale bohužel se nedalo podívat dovnitř. Celá jižní strana Čech je poseta lehkým opevněním postaveném na začátku Druhé světové války, takže to nebylo až takové překvápko. Já nejsem moc fanda vojenských objektů a techniky, ale koho by to zajímalo, tak existují super stránky, které se těmito stavbami zabývají. Je tam zmíněn i tento konkrétní bunkr.

Po přeběhnutí hlavní silnice jsem se dostal k vodní ploše Cep (bez čísla). Je to největší ze tří pískoven a také nejlepší. Těžba tam stále ještě pokračuje, ale je pod kontrolou CHKO Třeboňsko. Na této pískovně totiž žije velké množství chráněných živočišných druhů a tak se správa CHKO stará o to, aby se tu nic nepokazilo. Co mě ale zarazilo víc byla čistota vody oproti Cepu I. Všeobecně je známo, že v lomech (pískovnách, štěrkopískovnách) bývá čistá voda, ale tady mi jenom povolila čelist. Mám zkušenost třeba s pískovnami ve Veselí nad Lužnicí, a to se vůbec s Cepem nedá srovnávat. Voda je tady mnohem čistší a také je tu podstatně míň lidí. Ideální na horké letní dny. Dá se tu docela dobře zaparkovat a to hned na několika místech. Nejlepší mi to přišlo tady, ze strany od Majdaleny. A čím dál od parkoviště se člověk pohne, tím míň lidí tam najde. Je tam spousta různých zákoutí, kde se dá rozvalit na dece bez toho, aby na vás někdo koukal.

Cep je velice rozlehlý a přístupů do vody je tady nespočet, nehrozí tak, že se budete muset s někým dělit

Teď se ještě vrátím trochu zpátky a zařadím edukační okénko. A to sice, proč je v lomech voda tak čistá? Zatopené lomy totiž vznikají podstatně jinak, než rybníky. Rybníky jsou napájeny průtočnou, povrchovou vodou z nějakého potoka, řeky či stoky, dostane se do nich tak kdejaký bordel. Lomy jsou oproti tomu napájeny vodou podzemní. Zkuste si někdy na zahradě vykopat jámu do hloubky několika metrů a pozorovat, co se stane. Začne prosakovat podzemní voda (pokud nebydlíte v nějaké extrémně suché oblasti). A pískovny mají ještě větší výhodu v tom, že ta voda, co se sem dostává z podzemí se přirozeně filtruje přes to podloží. Takže je mnohem čistější. Jako v případě Cepu.

Já se sice koupu nerad, ale v těch tropických vedrech, co panovaly v den mého běhu, jsem ani já neodolal. Byla to velice příjemné koupání. Na zbytek cesty mě to osvěžilo natolik, že jsem se ani moc nepotil a s klidem doběhl až do Suchdola nad Lužnicí, odkud mi jel vlak.

Protože mi zbyl ještě nějaký čas, rozhodl jsem se prozkoumat bývalou nádražní restauraci. V dnešní době už nefunguje, to bylo zřejmé z dezolátního stavu budovy. Chyběly i vstupní dveře! Což ale byla příležitost pro mě a malý urbex (urban exploration). K prohledávání starých budov nikoho nenabádám, je to tak trochu nebezpečné. Hned z několika důvodů. Stavba může být ve stádiu rozkladu a může vám něco spadnout na hlavu, případně se vy můžete propadnout někam níž. Často bývá obývána bezdomovci nebo uživateli drog nebo obojím. Takže buď narazíte na injekční stříkačky, anebo na naštvané dočasné obyvatele. No a v neposlední řadě je to pořád cizí majetek, takže policii to budete vysvětlovat těžko. Já mám ale rád adrenalin a tak jsem to zkusil.

Tak tohle byla podle mého odhadu kuchyně

Měl jsem štěstí, sice jsem našel ložnici nějakého dočasného obyvatele, ale naštěstí zrovna nebyl doma. Injekční stříkačky také nebyly, jen šílený bordel, láhve od alkoholu a odpadky. No a pak taky vstup do sklepa. A i když jsem o pár řádků výš psal, že mám rád adrenalin, tak ne zas až tak moc, abych lezl do temného sklepa. Takže jsem udělal jen jednu rychlou fotku a radši rychle odešel z místa průzkumu pryč.

Výlet jsem přežil ve zdraví, urazil pěkných 14 běžeckých kilometrů a objevil dokonalou lokalitu na koupání, vzdálenou necelých 40 kilometrů autem od Českých Budějovic. Pokud Cepské pískovny neznáte, určitě doporučuji návštěvu. Ať už kvůli běhu, koupání, cyklistice, anebo třeba sběru borůvek. Těch tam bylo fakt požehnaně.